| V nakladatelství Muzikus vychází velmi pravděpodobně první česky mluvená (s anglickými titulky) videoškola hry na kytaru od našich dvou vynikajících kytaristů Ondry a Ralpha. Podívejme se na její výhody i to, co by se dalo udělat líp.
Pokud jste se někdy dali do studia hry na libovolný nástroj podle výukového DVD, zjišťujete pravděpodobně, že tato jsou si poměrně podobná v podání základů hry, tedy co jak dělá pravá a levá ruka, doprovody, základní tvorba sól podle melodie, a při tom všem dělená obrazovka na záběry pravé a levé ruky zvlášť. Přesně v tomto duchu, a to velmi kvalitně, je od začátku vedena výuka Ralphem a Ondrou, někde dohromady, nebo každé téma vykládá jeden z aktérů DVD školy. Jako nadstavba proti standardní výuce se tu objeví i pár lehkých náznaků jakýchsi specialitek, které oba hráči používají, např. rest strokes, krásně vysvětlené Ondrou, prostě G-run končí dvakrát dolů, ale než jsem na to přišel, uteklo pár let, tady Vám to řeknou hned a česky.
Právě čeština přibližuje toto DVD nejvíce našim milým frekventantům bluegrassových dílen i dalším zájemcům o hru na kytaru, takže i během roku si nyní budou moci občas založit DVD do přehrávače a zkontrolovat si, jestli dělají všechno správně. Nadstavbou k češtině je i použití typických českých jamovacích fláků jako Jesse James, Myslím na Colorado, no a Zlatá rybka v provedení dvou kytar a hlavně s přednesem mistra Petra Kůse se zpěvem, mandolínou a kloboukem, to je lahůdka. Zde se právě vysvětluje, jak mají pracovat kytaristé v případě, že se jich sejde v kapele nebo i na jamu více nežli jeden, čili moc. Pak následují další praktické rady a techniky – crosspicking, základy k improvizaci, souhra v kapele.
Jen krátkou úvahu stranou od kvality DVD, ta je prostě skvělá, ale říkám si: nenabízíme těm našim vysněným následovníkům – zde budoucím hráčům na kytaru – příliš laciné sousto přímo před pusinku, jen to polknout a hrát? V jednom ohledu – že by to mohlo přitáhnout víc lidí k naší muzice – je to celkem fajn. Na druhou stranu ten způsob, kterým jsme si většinou prošli (asi?) je podle mého názoru více motivující, čili mých pět let omylů v držení trsátka a pak na to přijít sám, drcení zbytečných sól a pak si poslechnout Dela McCouryho na kytaru a bejt podělanej z jeho doprovodu, opisování tabulatur ještě na gymplu pod lavicí, to bych neměnil za žádný způsob, jakým se to dělá dnes – nalejvárna na dílně, pak dostaneš všechno vytisknutý nebo na DVD a za domácí úkol si za rok nastudujte tohle a tohle.
No, teď jsem neudělal moc velkou reklamu školám ať víkendovým, či na DVD, každopádně někdo to prostě má rád, učit se přes obrazovku a právě těmto lidem je škola určena, základy hry byly tímto položeny. Já bych napříště ocenil osobní školu ať Ondry nebo Ralpha, kde by ukázali velmi pokročilé techniky na svých nejoblíbenějších skladbách a vysvětlovali by právě nejvíc těch bonbónků, jako že ne vždycky se hraje pravou dolů-nahoru atd. Pak se na to dá dívat i jako na příjemné video, když manželka vedle kouká na seriály (viz např DVD Jima Millse na banjo, uff…). Zde nám byla předložena škola pro začátečníky a pokročilejší hráče a přesně podle tohoto podtitulu je i správně udělaná, čili velmi dobrá práce, Boys! A mimochodem „Vánoce jsou tady, tuhle školu si vychutnej“.
Zdeněk Roh |
